Zuzančin ňůsletr #5: To se fakt povedlo

Znáte to, otvíráte knížku za knížkou a perla furt nikde. A najednou je jich tolik, že by náhrdelníkem z nich nepohrdla ani anglická královna. Pardon, česká knihomolská populace.

Kéž je nám odpuštěno (A. M. Homesová): Život není žádná selanka a o překvapení není leckdy nouze. Mít za bráchu sobeckého agresivního dominátora, který nebere ohledy na nikoho a na nic, od začátku zavání průšvihem. Ve vzduchu visí tragédie, ale přijde i katarze. Kratičká expozice, rychlá kolize a spějeme mílovými kroky ke krizi. Peripetie jsou tak dynamické, že zapomenete na katastrofu. Úžasný vypravěčský styl i příběh. Na nudu není čas, pořád se něco děje. Humor, dojetí, láska, objetí, dítě, smrt... Jako plátky kopretiny.

Všechno je jinak (Gilles Legardinier): Co by většina z nás dala za to být bohatá a úspěšná. Ne tak hlavní hrdina, který moc a prachy v Londýně vymění za nejisté místo majordoma u podivné madam na francouzském venkově. Jen co se rozhlédne, začne nad rámec svých povinností dávat věci do pořádku. Výtečná místa románu se střídají s pasážemi tak dobrosrdečně naivními, až mi z toho bylo (skoro) nanic. I tak si ovšem myslím, že kdyby nějaký scénárista zbavil zrno plev a pak to to někdo zfilmoval s Colinem Firthem v hlavní roli (taky ho máte rádi, že?), bylo by to fajn pokoukání.

Rodová znamení (Nancy Hustonová): Čtveřice šestiletých dětí vypráví svůj příběh. Rodová linie se odvíjí retrográdně: od prapravnuka přes vnuka a dceru až k matce, babičce a prababičce v jedné osobě. Postupně se odkrývá historie jedné rodiny zarámovaná druhou světovou a Lebensbornem. Jak moc to ovlivnilo osudy mnoha lidí, doslova zhltnete. A mimochodem, vzadu najdete i zmínku o Cieslarově filmu Der Lebensborn - Pramen života podle scénáře Vladimíra Körnera. Kdo neviděl, měl by to napravit.

Očista (Sofi Oksanen): Vcelku ojedinělá příležitost nahlédnout do Estonska. Název reflektuje proces konfrontace mladé a staré ženy. Mladá hledá u staré azyl na útěku před ruským pasákem. Obě vzpomínají na odlišné éry i místa, obě jsou ve střehu před tou druhou, nenechávají nahlédnout pod pokličku svých tajemství a přesto se sbližují. Jsou nebo nejsou si cizí? Která z nich zná pravdu? Silný příběh, k vidění je už i film. Ale pěkně popořadě. Napřed kostel, potom postel.

Ostrov Sukkwan (David Vann): Někteří už možná přelouskli autorův Srub. Pobyt na neobydleném aljašském ostrůvku má být očistnou terapií vztahů otce a syna. Spartánské podmínky jsou jedna věc a to, co se děje v hlavách obou účastníků, druhá. Jak to skončí? Americkým happy endem? Tragédií? Nebo docela normálně? Autor se vypsal ze svého pubertálního zážitku, kdy ho otec pozval na podobnou akci.