Zuzančin ňůsletr #0

Kdo proboha vymyslel ten infantilní název? No já! Zuzana. Cizím píšu newslettery takové, jaké si přejí. Svůj ňůsletr si s dovolením píšu tak, jak se mi chce. A taky jsem si ho podle svého gusta pojmenovala :-)


Moji přátelé, kamarádi, jejich známí a známí jejich známých už s mými ňůsletry měli v minulosti tu čest. Teď ho servíruju i vám. Stručně, jasně a přesně tak, jak to cítím. Nepodsouvám, nenutím, občas hledám řád v chaosu, ale většinou jen tak podle nálady řadím za sebe. Zlehýnka nahazuju vějičku. A doufám, že zbytečně nemudruju.

Ňůsletr nebyl, není a nebude průřez novinkami a aktuálními hity. Nepodléhám mediální masáži (dobře, někdy jo) a knihy čtu, jak mi je život do cesty přivane. Nebo spíš jak je přivane do cesty naší venkovské knihovně. Obvykle se jedná o volbu čistě náhodnou. Občas dám na doporučení někoho, jehož vkus jde ruku v ruce s mým. Tu a tam pozřu něco mimo mísu. A někdy něco přečtu možná trochu s křížkem po funuse.

Až narazíte na srdečný a vlídný imperativ Napřed kostel, potom postel, znamená to pouze a jen, že kniha by měla předskakovat filmu, jakkoliv kvalitnímu. Naopak to nefunguje. Aspoň pro mě ne.

Tak fajnové počtení mého prvního ňůsletru i těch dalších, Zuzana